Jak započala knoflíková revoluce?

Začali spolu jako pár. Společně se přihlásili do naší soutěže s jejich jedinečným konceptem Butono, se kterým vyhráli druhé místo v celorepublikovém finále. Tadeáš Kapic společně s jeho přítelkyní Markétou Zrostlíkovou tak společně založili firmu, kde společně vytváří trička protkané knoflíky. Díky skvěle postavenému marketingu získaly designy Butono již stovky fanoušků a z původně studentského startupu se postupně stala reálně fungující firma.

V dnešním rozhovoru jsme vyzpovídali Tadeáše a Markétu o tom, jaké to je pracovat na jednom projektu, jak vznikla celá jejich marketingová komunikace a jak nejlépe oslovit mladou cílovku.

Ahoj, jak jste vnímali společnou spolupráci na jednom projektu?

Tadeáš: Ahojda, je to i teď skvělé. Naše oficiální a důkladně zvážená spolupráce v Butonu začala v den registrace do Soutěže. Stačil velice promyšlený telefonát. Já: “Markét, máme firmu.”

Markét: “OK.” Od té doby jsme se ještě nepohádali. Ostatní chodí na rande do kina. My chodíme na rande k nám do kanclu, a pak do kina. Za mě to funguje, jak má. Ani jeden nejsme konfliktní povahy, takže když se objeví problém, vyřešíme ho bez zbytečných hádek. A přeci jenom, takový skvělý začátek spolupráce, který zmiňoval Tadeáš v souvislosti s Butonem, nemůže nic rozhodit.

 

Jak máte rozdělenou práci v Butonu?

T: Jsem vrchní švadlena, šílenej markeťák, ten s Fotošopem, velitel naší yedinečné skupiny… a občas dělám kafe.

M: Já se snažím vymýšlet různé kampaně a věci, na které bychom se v určitou chvíli měli zaměřovat, taky jsem ta holka v Butonu na našich sociálních sítích a roznašeč pozitivní energie, když se něco pokazí. Na spoustě věcech ale samozřejmě pracujeme společně, třeba na marketingové strategii a takových těch velkých rozhodnutích.

 

Proč knoflíky?

T: Knoflíky jsou spíše symbol. Jsme oficiálními partnery všech fuckupů, značka pro všechny, kteří nezapadaj. Propůjčili jsme totiž knoflíku nový smysl. Do té doby byl jen věc, která spojovala dva cáry látky, které byla škoda sešít. Teď spojuje všechny yedinečné na světě.

M: V minulosti se knoflíky používali jen na jeden jediný způsob. Byly pouze drobnou částí většího celku, doplňovaly kabáty, kalhoty, či jiný druh oblečení. Tak proč to neudělat obráceně? Knoflíky jsou úžasná věc, které by byla škoda nepodstrčit kousek té dominance, když dojde na módu. My to oblečení používáme jako doplněk ke knoflíkům.

 

Značka Butono se na rozdíl od ostatních dokázala odlišit skvěle vybudovaným brandem. Jak vznikal styl vaší komunikace? Předcházel mu důkladný brainstorming, nebo vás napadl spontánně?

T: Ze začátku jsme chtěli být vždy perfektní. Zjistili jsme ale, že pokud nám to má opravdu jít, musíme to vše začít dělat přirozeně. Při komunikaci se držíme našeho brandingu, jsme ale sami sebou. Funguje nám to lépe.

M: Spíš jsme šli na všechno příliš důkladně, až se z toho nakonec vyklubalo i spoustu fuckupů. Někdy jsme se jen tak sešli u někoho doma a přes noc jsme se snažili o něco s nějakým pořádným výsledkem. Naštěstí jsme brzy zjistili, že tlačit na pilu se moc nevyplácí.

Co je podle Vás klíčem při komunikaci s mladými lidmi, když je chcete oslovit jako značka?

T: SPRÁVNÉ POUŽITÍ MEMŮ. Děkuji.

M: Rozhodně sledovat, jaké trendy jsou zrovna mezi mládeží populární.

 

Nepřemýšlíte do budoucna například o spolupráci s nějakým českým návrhářem?

T: Rozhodně ano. Spolupráce jsou věc, na které si začínáme zakládat. Hlavně bychom rádi oslovili méně známé umělce, kteří si jedou ten svůj vlastní styl. Například Krtečka. Jeho kalhotky byly absolutně dope.

M: Samozřejmě, spolupráce jsou určitě důležité a v budoucnu to určitě máme v plánu vyzkoušet.

 

Kam si myslíte, že se móda v českých ulicích posouvá?

T: Posouvá? Já si myslím, že už pár desítek let stojí na místě. Koncept zůstává stejný. Vyšší cena. Jiný design. Žádný smysl. Móda je pro mě trochu stereotyp. U většiny lidí stejně zvítězí mikina, kterou už mají přece i Verča s Eliškou, dokonce i Milan ji včera měl, tak přece nezůstanou pozadu. My se snažíme uchopit celou módu z jiného konce.

M: Všichni se až příliš soustředí na to, co mají ostatní a od toho se pak odvíjí jejich samotný šatník. Nepodvolují se vlastní kreativitě, až nakonec všichni vypadají stejně. S tím jsme se ale nechtěli smířit, tak jsme to vzali do vlastních rukou.

 

Kam jste se vy jako značka posunuli za dobu její existence?

T: Začali jsme jako hloupí středoškoláci, ale teď… Teď jsme na vrcholu. No, vlastně ani ne. Pochopili jsme, že je rozdíl mezi novým a originálním a novým a úspěšným. Občas moc originality škodí, což jsme okusili nesčetněkrát. Děláme maximum pro to, abychom do konce roku 2019 dosáhli 1000 nezapadajících nositelů.

M: Řekla bych, že toho za sebou máme docela hodně. Jak špatného, tak dobrého. Ale podle mě mezi naše největší úspěchy a posuny vpřed, patří chyby… Bez nich bychom nebyli tam, kde jsme. Z každé chyby jsme se důkladně poučili, špatné proměnili v dobré a díky nim jsme získali i spoustu zkušeností.

 

Co vnímáte jako největší riziko v oděvním průmyslu?

T: Nedostatek knoflíků.

M: Strach z riskování.

 

Na Vašem Instagramu se „pyšníte“ claimem: „Butono – oficiální partner všech fuck-upů“. Jaký byl ten největší?

T: Czech Social Awards – to se nám opravdu moc povedlo. Na naši prezentaci o Butonu jsme přišli pozdě, udýchání a mně nikdo nerozumněl ani slovo. Po výkonu jsme s úsměvem čekali na dotazy porotců. Jasné bylo to, že na tak dobrou prezentaci se neměli potřebu dotazovat. Vše důležité jsme určitě sdělili a teď jen sedí v úžasu. Dlouhé ticho pročeřil až jediný dotaz: “Já jsem to asi úplně nepochopila?” Opravdu jsme zabodovali. Určitě bych si někdy zopakoval.

 

M: Myslím, že těch největších by se našlo víc. Ale mezi mé oblíbené patří naše kampaň na Hithitu, se kterou jsme přišli v našich začátcích. Samozřejmě jsme se chtěli odlišit od všech ostatních kampaní a zvolili jsme si, že nejlepší způsob, jak dosáhnout stoprocentní jedinečnosti, bude písmo. Zkrátka jsme upravili několik písmen z normální abecedy a ty pak použili v celém textu naší báječné kampaně. Nikdo tomu nerozumněl, nikdo se v tom nevyznal, pravděpodobně to nikdo ani nedočetl… Ale tu naprostou originalitu jsme tím splnili. A celé to vyústilo v jeden velký fuckup, kdy jsme z toho písma začali sami šílet a v hlavním nadpisu celé té kampaně místo Knoflíková Revoluce stálo Knolfíková Revoluce.

 

Čemu se krom Butona momentálně věnujete?

T: Já mám vedlejší job designéra, fušuji do hudby a marketingu. Momentálně dokončuji svůj výzkum, který se týkal humoru. Sloužit nám bude zejména v marketingu naši realizující se agentury.

M: Společně se s celým Butono týmem snažíme vybudovat marketingovou agenturu. Je to zatím pouze v zárodku, ale díky Butonu jsme zjistili, že všichni jsme dost vytrvalí, takže to určitě dotáhneme do konce.

Myslíte si, že s podnikáním může začít kdokoliv, nebo se pro to člověk musí narodit?

T: Kdokoliv. Kdekoliv. S čímkoliv. Stačí vytrvalost, nápad a hromada knoflíků.

M: Pokud člověk začne podnikat s nadšením, odhodláním, trpělivostí a bez strachu z fuckupu, tak si myslím, že ano, takový člověk může být kdokoliv.

 

Děkuji za rozhovor. Co byste nakonec vzkázali našim čtenářům?

T: Kašlete na všechny “jednoduché způsoby a tajné triky na lepší život.” Jsou Vám k ničemu. Dokud žijete, chybujte jako o život. Každá chyba je totiž jen schod k úspěchu.

M: Vždy se snažte zachovat si pozitivní myšlení. I když jste v sebevíc těžké situaci, na všem se dá najít pozitivní stránka. Nemá cenu se z neúspěchu hroutit, zkrátka se poučte, usmějte a zkuste to znova.