Burnout, díl první: Když nezáříš, ale hoříš
O takzvaném syndromu vyhoření slyšela zřejmě velká většina z vás. Světová zdravotnická organizace jej v květnu 2019 zařadila do Mezinárodní klasifikace nemocí, proto jej lze tak i diagnostikovat a rozhodně není radno jej podceňovat. Přesto dle odhadů postihuje až pětinu Čechů. Jak vzniká a jakými způsoby se mu dá předejít? A jak poznáme, že o něm nevíme jen z doslechu, ale opravdu jsme se stali jeho obětí? Na tyto otázky odpovíme v následujícím článku.
V případě syndromu vyhoření se můžeme setkat s různými ekvivalenty jeho názvu. Ať už jde o vyhasnutí, naprosté vyčerpání, či anglickou verzi v podobě slova burnout, vždy se jedná o jeden a ten samý jev, který je spojován převážně s pracovní činností, za níž se taktéž skrývá příčina jeho vzniku. I ve slovníku je popsán jako „stav bez energie nebo nadšení zapříčiněný příliš tvrdou prací.” Dalo by se tedy říct, že postihuje pouze ty, kteří si na sebe nakládají až přespříliš pracovních povinností?
Obecně vzato se syndrom vyhoření spojuje zejména s nezdravým životním stylem souvisejícím právě se zaměstnáním. S tím jsou spojovány přílišné nároky na podaný výkon či panující obava z vlastního selhání. Oba zmíněné jevy dohromady tvoří nebezpečný mix vedoucí právě k burnoutu – tomu mohou předcházet následující příznaky:
Přetrvávající pocity méněcennosti
Syndrom vzniká tak, že si jedinec myslí, že nepracuje dostatečně, ačkoliv je opak pravdou. Pocit méněcennosti je něco, co tento dojem umocňuje a jehož příčinou i následného přepracování může být právě nedostatečné ocenění pracovního výkonu postiženého jedince. V nejvyšších stupních vypuknuté nemoci vede ještě k závažnějším psychickým stavům v podobě deprese nebo úzkosti. Příznakem může být však i náladovost a neustálá nespokojenost.
Poruchy spánku, soustředění, ale i problémy s pamětí
Problémy obdobného typu spolu mohou souviset – v případě, že člověk hodně pracuje na úkor spánku, chybí mu odpočinek a hůře se mu ve dne soustředí, což se podepisuje i na jeho paměti. Posléze nepodává tak kvalitní pracovní výkon jako v případě, že by přes noc raději spal, než pracoval, a tak se mu práce později znechutí. Tím se dostáváme k dalšímu bodu.
Ztráta zájmu o činnost
Nechuť k práci vede k tomu, že je mnohem těžší se přinutit ji udělat. Ačkoliv v ní třeba stále chceme být dobří, nečiní nás šťastnými. Nicméně i tak můžeme zastávat názor, že jde pouze o „fázi.” Může se tedy klidně stát, že pracujeme stejně jako dříve, a to se opět podepisuje na naší náladě.
Zhoršující se time management
Plánování času se může zhoršit v důsledku ztráty zájmu, avšak syndrom jím může také nepochybně započít – postižený tráví příliš času prací, načež se objeví další příznaky. V konečné fázi vede jev k tomu, že se činnosti začne zcela vyhýbat.
To by snad stačilo. Cílem tohoto článku rozhodně není někoho vystrašit, ale především pomoci, každopádně na závažnost problémů je jistě také důležité poukázat. Co ale dělat, když pociťujeme některé příznaky? Jak poradit kamarádovi, když tráví příliš velké množství času pracovními záležitostmi? To si povíme v druhém dílu. Můžete se na něj těšit již brzy!
Šárka Dvořáčková
Šárka úspěšně absolvovala 4. ročník programu S&P. Ve společnosti aktivních studentů se jí zalíbilo natolik, že se přidala k organizačnímu týmu soutěže. Nyní je pravou rukou Martina a stará se o operativu programu. Ve volném čase Šárka ráda posedává u šálku kávy, čte nebo se obklopuje svými nejbližšími.
