Absolventka Eva Drtilová: O sklízení nejen obrazně, ale i doslova!

Jak se máš? Co ty a karanténa? Objevila jsi na situaci i nějaká pozitiva?

Mám se každou chvilkou jinak, ale právě teď je mi hezky při vzpomínkách na moje začátky tady v Soutěž & Podnikej, kde se všechno zrodilo.

Samozřejmě mi pořád vrtá hlavou, jak celou tuhle situaci vnímat. Díky tomu, že svoboda – a v tomhle případě hlavně svoboda pohybu – je jednou z mých životních radostí, mi karanténa příjemná není ani trochu. Na druhou stranu jsem zabrzdila a ze všech těch cest v poslední době jsem zamířila domů na Moravu a vrátila se k projektu ZAŽITO, který už tak trochu přešlapoval v koutě.

Co se týče situace v globálnějším měřítku, vidím díky nařízené karanténě pozitivní vliv na planetu. Ta si teď může konečně odpočinout od spousty průmyslu a pořádně zhluboka se nadechnout.

Sama ses programu Soutěž & Podnikej zúčastnila. Mohla bys nám připomenout svůj nápad a jak jsi k němu přišla?

Můj nápad a teď už i výrobek jsou slámky ze slámy namísto plastových brček.

Když jsem viděla vyplavené odpadky na zapomenuté pláži na Bali, hned po šoku se střetem reality dnešní doby mě nejvíc překvapila brčka. Přišla mi jako dost zbytečná věc v našich životech, natož aby plavala v oceánu. Existují už alternativy na plastový sáčky, kelímky i příbory… Tak proč ne na brčka? „Protože je to jen malej zlomek celýho ekologickýho problému,“ říkali. A to já si nemyslím. Každý by měl přidat ruku k dílu podle svých možností, minimálně začít sám u sebe.

Prapůvodně jsem se chystala vyrábět brčka z bambusu. V té době jsem se i z čista jasna ocitla v Soutěž & Podnikej. Naštěstí jsem přišla k rozumu a místo dovozu bambusu z Asie jsem se rozhodla vytvořit slámky z české slámy – ne jednodušší, ale určitě zodpovědnější přístup k životnímu prostředí, o který v celým tomhle projektu jde.

Co ti účast v soutěži přinesla, co nového tě naučila?

Ze všeho nejvíc mi otevřela oči. Pochopila jsem, že od nápadu, kdy má člověk pocit, že objevil Ameriku, přes všechnu práci je těžký dohlídnout až k výsledku.

Naučila mě dotáhnout věci do konce.

Jak se od té doby změnily tvé plány? Jak je vidíš do budoucna?

Hodně se celý proces vyvinul a posunul, když se ke mně přidala moje ségra Eliška. Od zasetí té správné odrůdy až po finální slámku vede spousta kroků, které jsme musely objevit, protože v té době nic takového neexistovalo. Stříhání stébel, přebírání, loupání, krácení, převařování, sušení a balení slámek zatím děláme ručně a zabere to spoustu času. Zároveň jsme přišly na to, jak si některé kroky ulehčit, a proto jsme nedávno zasely další várku a věříme, že letos už bude průběh rychlejší a efektivnější. Držíme se myšlenky dodávat slámky jen po České republice a zachovat je jako lokální produkt.

S příští sezónou taky přichází platnost zákazu jednorázových plastových výrobků, kdy slámky dostanou svoji hlavní příležitost.

Mimo výrobu slaměných brček se zajímáš o kávu a ráda cestuješ. Pověděla bys nám něco málo i o těchto svých vášních?

Káva mě baví od začátku do konce, tím myslím od keře kávovníku až k šálku kávy v ruce. Loni jsem se poprvé dostala do El Salvadoru, kde jsem viděla, co celý proces pěstování a zpracování obnáší. Letos se mi podařilo strávit tam několik týdnů se salvadorskou rodinou, která mě naučila hodně jak o kávě, tak o způsobu života v jejich zemi. Těším se, až se zase začnu věnovat baristice profesně, ale to až se oklepeme ze situace, ve které jsme, a skončí karanténa.

Poslední dobou se mi daří trávit na místě, kam se vydám, i pár měsíců, což otevírá možnost poznat místní i danou zemi pro mě přirozenější cestou. Hodně se mi líbilo právě v El Salvadoru, na Islandu nebo ve Skotsku.

Jaké jsou tvé cíle do budoucna – ať už podnikatelské či osobní?

Myslím, že víc než podnikatelka jsem podnikavá, a vlastně se mi líbí to kombinovat. Mám chuť strávit nějaký čas na Novém Zélandu, bydlet v dodávce, věnovat se kávě a zařídit si to tak, aby pokračoval i život slámek tady v Česku.

Kdo nebo co tě inspiruje v životě?

Nikdo ani nic konkrétního není. Ale ráda potkávám spokojené lidi, na kterých vidím radost ze života, a díky nim si jsem jistá, že každý může být a dělat cokoli, co má rád, pokud opravdu chce.

Jak samu sebe motivuješ k práci nebo výkonu?

Na mě funguje servírovat si práci po menších dávkách, a tím myslím hlavně třeba věci na počítači nebo do školy. Dřív jsem v té spoustě povinností skákala z jednoho úkolu na druhý a nikdy jsem se nemohla dobrat konce. Takhle cítím, jak to postupně ubývá a nejsem tak demotivovaná. U manuální práce na slámkách je pozitivní, že mám hmatatelný výsledek, což je pro mě mnohem pozitivnější. Upřímně je to ale ve většině případů stejně tak, že všechno nechávám na poslední chvíli a pak se tím pod svým vlastním tlakem záhadně prokoušu. A to hlavně proto, že už žádný čas na prokrastinaci nezbývá.

Co bys poradila mladým podnikatelům, kteří jsou teď stejně jako my všichni uvězněni ve svých domovech?

Je fajn vrhnout se do úkonů, které v běžných dnech odkládáme na dobu neurčitou. Může to být upgrade webu nebo sociálních sítí, vyřízení zapomenutých emailů, nebo klidně online průzkum trhu. Potom stojí za to se zastavit a odpočinout si, aspoň na chvilku se přestat hnát za úspěchem a ocenit, že jsme zdraví. Věřím, že nám všem dochází, že o nic jiného teď stejně nejde.

Našlo by se ještě něco, co bys ráda dodala nebo vzkázala našim čtenářům?

Děkuju všem, co si článek přečetli. Ráda bych vyzvala ty, kdo se odhodlávají rozjet vlastní projekt, aby se nebáli a nevzdali dřív, než vůbec začnou. Všechno je možný, pokud tomu sami věříme.

V Soutěž & Podnikej hlavně najdete oporu v týmu a krom toho, že víte, co máte dělat, je tu vždycky možnost se spojit s člověkem, co vám dokáže poradit.

 

My ještě jednou děkujeme za milý rozhovor a v případě, že byste i vy čtenáři chtěli slámky doprovázet na jejich dlouhé cestě, určitě sledujte Evu s Eliškou na jejich Instagramu. Přejeme jim s celým týmem hodně štěstí a v srpnu hlavně bohatou úrodu!