Všechno, co děláš v životě navíc, se ti dřív či později vrátí zpátky, říká zakladatelka Univerzity Nanečisto Zuzana Brabcová

Ahoj Zuzko. Jak se máš? Daří se ti dobře?

Ahoj! Ještě jednou děkuji za možnost představit svůj projekt, vážím si jí.

Mám se moc dobře. Pracuji teď na nových věcech, o nichž věřím, že přinesou nové možnosti, na které se velmi těším. Toto vědomí mě alespoň trochu uklidňuje v tom, že se i tento rok objeví konečně také něco dobrého.

Jsi jednou z absolventů Soutěž & Podnikej, konkrétně 2. ročníku. Mohla bys nám stručně převyprávět svůj příběh v souvislosti s programem? Jaký byl tvůj soutěžní projekt? Proč jsi s ním začala a jak to celé dopadlo?

Pro kontext je asi důležité podotknout, jak jsme měly na střední škole s mojí spolubydlící pocit, že máme hrozně moc času zkoušet nové věci. Reálně ho však tolik nebylo. Jednoho dne jsme seděly v kavárně a přihlásily se do Soutěž & Podnikej, avšak měly jsme jen velmi malou představu, do čeho se vlastně chystáme vstoupit. Přišlo nám to jako dobrý nápad – vymyslet si koncept firmy našich snů a u toho se obohatit znalostmi z oboru podnikání.

V rámci programu jsme tedy začaly formovat naši kulturně-vzdělávací kavárnu Všudybyl. Ta měla kromě kávy nabízet také program přispívající k propojování kultur celého světa, a to díky tematickým dnům s tradičními recepty, přednáškami a workshopy. Myšlenka to byla – podle nás – velmi dobrá. Spojovala něco, co nás baví, se skutečným světem. Bohužel ale právě v té realitě trochu upadala ve věcech, které jsme v té době nebyly schopné si představit, natož zařídit ještě předtím, než dostudujeme.

Po regionálním finále náš projekt skončil. Došla jsem k tomu, že mě svět byznysu ve skutečnosti neláká a není to nic, čemu bych se chtěla věnovat. Jenže člověk míní, život mění – protože ačkoliv bych to sama nikdy nepředpověděla, dneska se se spolubydlící obě  věnujeme svému vlastnímu podnikání. A shodou okolností také obě působíme v sektoru mimoškolního vzdělávání.

Našly jsme problémy, jenž se svou prací snažíme změnit. Má bývalá kolegyně a její tým řeší nebezpečí kyberšikany pomocí deskové vzdělávací hry Proklikej se!, zatímco já stojím ve vedení projektu Univerzity Nanečisto.

Takže se ani jedné z nás nepovedlo dostát té větě „Nechci podnikat, než dostuduju.”, která se stala osudnou pro naši kavárnu snů.

Našlo by se něco, co bys zpětně změnila?

To je zajímavá otázka! S tím, co všechno dnes vím, bych pozměnila asi úplně všechno. Určitě bych si zjistila, do čeho jdu, a potom pravděpodobně i celý projekt koncipovala jinak. Kdybych však na druhou stranu tyto informace měla již tehdy, nejspíš bych se do soutěže nikdy nepřihlásila a moje cesta by vedla naprosto jiným směrem.

Ráda bych se dnes však pobavila o jiné zajímavé události, na jejímž uskutečnění máš jistě velké zásluhy. Co je to tedy Univerzita Nanečisto a jakou v ní hraješ roli?

Univerzita Nanečisto je projekt určený pro středoškoláky, které čeká výběr vysoké školy. Jedná se o pětidenní událost simulující vysokoškolské prostředí. Účastníci získávají možnost zažít si na vlastní kůži studium na výšce a udělat si na věc vlastní obrázek. Celý program projektu je sestavený tak, aby mohl účastník získat co nejvěrohodnější zážitek. Vyzkouší si, jak funguje kreditový systém, zvolí si své předměty, složí z nich zkoušky a nakonec odpromuje. A jelikož víme, že univerzitní život není jen o učení, tak naše účastníky zasvěcujeme i do jiných tajů tohoto hořkosladkého světa.

Moje role by se dala oficiálně označit jako manager, ale upřímně se tak úplně nevnímám. Jsem ten, kdo poskládá dohromady všechny ty kousky, které ostatní členové týmu vytvoří. V praxi to vypadá tak, že jsem ta holka, co sedí za počítačem, posílá e-maily a vypisuje tabulky. Je mou starostí, aby všichni měli dostatek informací a všechno proběhlo tak hladce, jak jen to jde.

Jak taková událost vlastně vznikne?

Tento projekt se zrodil jako odpověď na problematiku nedostatečné informovanosti studentů před nástupem na vysokou školu. Mnoho středoškoláků se v průběhu svých posledních ročníků na škole zúčastní akcí zaměřených na propagaci vysokých, – dny otevřených dveří, veletrh vzdělávání Gaudeamus apod. – ale jen velmi malá část těchto mladých lidí má před nástupem na výšku reálnou představu o fungování akademického světa či konkrétních oborech, pro něž se rozhodují. Mezi systémy středních a vysokých škol existuje diametrální rozdíl, na který přicházející studenty nikdo nepřipraví. Nikdo jim nevysvětlí, jak fungují zápisy nebo kreditový systém, koho se zeptat a kde hledat informace. Jelikož je Univerzita Nanečisto akce pořádaná studenty pro studenty, naši účastníci se setkají s vysokoškoláky z téměř všech VŠ v Česku. A nejen, že získají pravdivý názor z první ruky, ale také kontakty, na něž se ve svém dalším studiu mohou obrátit.

Tento rok prý chystáte již sedmý ročník. Na co se můžeme těšit? Bude k vidění zase něco nového?

Každý ročník je velmi specifický díky obměně v týmu lektorů, kteří vedou předměty fiktivní univerzity. Tito vyučující jsou sami vysokoškolskými studenty, jenž chtějí sdílet svůj obor a svou zkušenost dál. Tím, že tvoří vlastní semináře, přednášky i zkoušky, udávají univerzitě ten pomyslný směr. Pro letošní ročník jsme také pořádně zapracovali na volnočasových aktivitách, ale z toho nemůžu zatím moc prozradit. Nejnovější informace jsou vždy na našich webových stránkách, kam budeme i v nadcházejících týdnech přidávat všechny informace pro ročník 2020.

Čeho si na své zkušenosti s tímto projektem nejvíce ceníš?

Nutí mě učit se spoustu nových věcí a posouvá mě za hranice mých představ – do úplně nových oblastí. Studuju statistiky úspěšnosti studentů na vysokých školách a u toho zjišťuji, jak správně psát daňová přiznání neziskových organizací. Vytvářím prezentace pro partnery, píšu grantové žádosti, komunikuji se zástupci velkých českých univerzit.

A možná hlavně proto, že mám někde v hlavě stále tu holku, která si před pár lety myslela, že podnikání není nic pro ni, je pro mě celá tahle zkušenost stále trochu neuvěřitelná.

Teď tu mám opět otázku z jiného soudku – co bylo doposud tou největší výzvou v tvém životě?

Asi time management a nastavení priorit.

Dělám spoustu věcí – pracuju, studuju, mám vlastní podnikání i projekty a všemu se snažím dávat sto procent. Je pro mě složité se na chvíli zastavit, neřešit problémy všech kolem sebe a „jen tak být“. Snažím se v tomto ohledu řídit radou jednoho úspěšného investora. Ten prohlásil, že nejhorší věc, jakou může člověk udělat, je tahat si práci do postele. Ta myšlenka je sice trochu úsměvná, ale myslím si, že přesně naráží na to, jak důležité je některé věci jasně oddělovat. Zcela jistě pro mě tento problém představoval, nebo dokonce doposud představuje tu největší výzvu, jež ještě musím pokořit.

Jaký je tvůj momentální cíl, za jehož dosažením se hodláš vydat?

Já si nejspíš žádné hluboké cíle nenastavuju. Nemám pocit, že by to v mém případě fungovalo – spíš mě taková situace naopak trochu deprimuje. Mým jediný dlouhodobým výhledem je, aby vše vycházelo tak, jak jsem to naplánovala.

Mám však samozřejmě spoustu dílčích bodů, vytyčených v každé oblasti, jejichž přiblížením se věnuji. Kdybych si vytvořila seznam, byl by asi velice různorodý – od úspěšně složené zkoušky by pokračoval přes vytvoření workshopu do práce až po protřídění oblečení ve skříni. Tyhle malé krůčky jsou pro mě ve výsledku mnohem více motivující, jelikož jsou jednodušeji splnitelné a já si je pak můžu s uspokojením odškrtávat.

Víš sama o nějakém „moudru“, které by se hodilo znát dnešním středoškolákům? A to ať už se budeme bavit o studiu, podnikání či jen obyčejném životě mladého člověka…

Nejsem moc typ na pronášení mouder, ale jedna věc mě napadá.

Všechno, co děláš v životě navíc, se ti dřív či později vrátí zpátky. Sama jsem během střední školy – a zároveň i teď na vysoké – pomáhala s různými projekty, účastnila se všemožných soutěží a snažila se využít každou příležitost, která se mi naskytla. V té době mi možná mnoho z nich přišlo i nesmyslných, avšak dneska už vidím, jak tyto prožitky začínají zapadat do sebe jako kousky skládačky. Všechny kontakty i zkušenosti, jež jsem získala, jsou pro mě nyní komoditou v hodnotě zlata.

Zaujal vás projekt Univerzita Nanečisto? Mrkněte na jeho webové stránky či Facebook, kde objevíte veškeré aktuální informace. Já nemůžu dodat nic jiného, než že držím palce a těším se, co nového přinese ročník 2020!