Při prezentaci mi tep vyletěl na 180. Vítězství v soutěži následně odstartovalo mediální žně, ohlíží se David Stančík

Jak se může obyčejný kluk z přerovského gymnázia dostat na vrchol UI/UX designu? Co ho potkalo na cestě programem Soutěž & Podnikej, čeho se nejvíce bál a jak se se svým strachem popral? Samozřejmě nemluvíme o nikom jiném než o vítězi 4. ročníku Davidovi Stančíkovi a jeho aplikaci Daruju krev, jež motivuje dárce a zachraňuje životy po celé republice.

Ahoj! Jak se máš? Co je u tebe nového? Jaký máš pocit jako úspěšný maturant?

Ahoj, díky za otázky. Já se mám vždy skvěle. Novinkou by mohla být zmíněná maturita a účast v programu Hack The Crisis, jenž pomáhá se začínajícími projekty. Teď jedu na schůzku s potenciálním partnerem pro Daruju krev. Jinak je vlastně vše při starém.

Jaký mám pocit jako úspěšný maturant? Jsem samozřejmě rád, že to vyšlo, a život jde dál. Nic víc v tom nehledám, nevidím. Jen mě překvapilo, že to bylo celé jednodušší, než jsem čekal.

Měl jsi strach, když ses hlásil do Soutěž & Podnikej? V čem byly tvé jistoty?

Ne, není se čeho bát. V Soutěž & Podnikej jsem již jednou soutěžil a poznal  tak super mladé a podnikavé lidi. Tenhle rok jsem chtěl spíše rozšířit svůj projekt, kam to jen půjde. O výhru mi od začátku nešlo, což byl možná důvod, proč jsem se necítil nijak pod tlakem, ani kdyby to nedopadlo už v regionálním finále.

Jaké byly tvé pocity v průběhu programu? Co se ti zdálo snadné a co bylo naopak náročné?

To je poměrně složité. Pocity byly dobré díky skvělé organizaci.

Mně osobně nepřišlo náročné nic, až na závěrečnou přípravu na republikové finále – to jsem intenzivně makal na každé větě s mnoha talentovanými řečníky z celého Česka. Ale možná jsem měl větší jistotu díky zkušenostem z předchozích let.

Jak ses cítil při prezentaci na republikovém finále? Které momenty a kroky bys vypíchl?

Při prezentaci? Nervózně. Prý byla dobrá, ale já z toho ten pocit absolutně neměl. Tep mi vyletěl na 180. Vážně! Snažím se vypadat v klidu, avšak uvnitř to šrotuje, co to dá.

Osobně se mi líbily otázky poroty a poté připomínky na konci.

Jaká je podle tebe nejčastější chyba začínajících účastníků programu?

Neumí si věci spočítat. Nemají představu o cenách jednotlivých položek a nabídce na trhu obecně. Na druhou stranu jsou tohle informace, které vám na škole nikdo neřekne.

Jak to nyní s aplikací Daruju krev vypadá? Mohl bys jmenovat, kde jsi v poslední době narazil i co se ti naopak podařilo a potěšilo tě?

Ve zkratce je Daruju Krev společnost, jež staví komunitu kolem dárcovství. Snažíme se dárce podporovat mnoha cestami, aplikace je jedna z nich.

V procesu musíme prioritizovat, co je zrovna potřeba zařídit. Aplikaci máme připravenou ve webové verzi na provoz i testování a nyní řešíme spousty způsobů, jak na to. Často dostáváme nabídky na spolupráce, řešíme soutěže, inkubátory, dotace, obchodní či finanční model a dalších tisíc věcí. Jedná se o náročnější a delší proces. Jsme již na dobré cestě, ale je třeba si ještě chvilku počkat.

Na co jsme narazili? Možná bych zmínil jen to, že jsme se neumístili v programu Hack The Crisis. Byli jsme však v TOP 15 z 200 nejlepších projektů v Česku, – co se krize týká – takže bych nemluvil o nějakém neúspěchu.

Mě těší každá maličkost, nejvíce však, když se zkrátka daří a posouváme se každým dnem. Máme obrovskou podporu, píše se o nás. To je neskutečné a já si toho velmi vážím.

Jakým způsobem ti pomohlo vítězství v programu s prací na aplikaci?

Určitě podpořila PR projektu, tedy propagaci. Vítězství v soutěži odstartovala poměrně úspěšné mediální období, které nás dostalo  k partnerům, mentorům a dalším lidem.

Ke tvorbě celého systému patří určitě i komunikace s nemocnicemi a dalšími institucemi. Jak na tvé výzvy, jakožto mladého začínajícího podnikatele, reagují?

Zatím dobře. Například FNO – Fakultní Nemocnice Ostrava – se nám ozvala sama. Na ostatní zařízení máme kontakty, nebo známosti přímo v nemocnicích. Ono všechno je ve výsledku o lidech. 

Momentálně se však snažíme jít od spodu, přes dárce, a nebo partnerizovat se společnostmi, které mají dveře do nemocnic již otevřené. Komunikace s nemocnicemi je tedy až jakýsi poslední krok, kdybychom se rozhodli jinak, nebo spolupráce nedopadly.

Daruju krev je již nyní jistě víc než jen koníček. Jaké jsou však tvé podnikatelské záměry do budoucna?

Teď se snažíme o udržitelnost, abychom mohli pokrýt náklady a dělat skvělé věci do budoucna. A záměry? Expanze do zahraničí.

Tým se za dobu od republikového finále dost rozrostl. Kolik lidí teď na Daruju krev vlastně pracuje?

V průběhu posledního půl roku s námi pracovalo několik desítek lidí. Základní tým tvoříme čtyři – já (jednatel), Petr (advisor, business development), Iva (finance, účetnictví) a Natálie (práce s komunitou, socials).

Průměrně kolik času strávíš týdně v souvislosti s aplikací?

V průměru to dělá asi 5 až 6 hodin denně, když počítám i víkendy. Mám také spoustu práce na dalších projektech. Reálně je to občas jen pár hodin, jindy ráno vstanu a makám až pozdě do noci. Opravdu záleží na situaci. Dokud to ale člověka baví, nepřijde mu to jako práce.

Máš teď nějaký hlavní cíl, kterého bys rád dosáhl?

Pokrýt aplikací celé Česko, expandovat do zahraničí, delegovat práci a být hlavním zdrojem v Česku ohledně všeho, co se krve týká. 

Jak nyní zvládáš zkombinovat pracovní život s tím osobním?

Klasická otázka. Já dávám do práce i 200 %, protože má pro mě smysl a baví mě. Přestože by se prezentace dala nazvat “pracovním životem”, potkám se s přáteli a to už je ten “osobní”, ne? Jinak je to asi 80/20 – pracovní/osobní. Člověk musí mít nějakou disciplínu a rozvrhnout si dobře čas, potom to jde podle představ. Každému ale vyhovuje něco jiného a má odlišné potřeby či priority. Já to mám nastavené podle sebe, a i když je toho někdy hodně, jsem nakonec naprosto spokojený.

Jakou výzvu sis na své podnikatelské cestě zatím “nejvíce vychutnal”?

Pro mě jsou výzvou především veřejné prezentace. Za poslední 2 týdny jsem prezentoval ve finále Hack the Crises nebo na Mashupu v Impact Hubu. I když se vždycky poctivě připravuju, stejně jsem opravdu nervózní. Pak mi například vypadne nějaká věta, a to je teprve challenge – uhrát to přede všemi lidmi tak, aby projev vypadal v pořádku.

Každopádně jsem za tyto zkušenosti moc rád, protože dobře odprezentovat svůj produkt nebo firmu je základ každého úspěšného projektu.

Nastaly nějaké změny po tom, co jsi začal vystupovat v médiích, jako je například CzechCrunch, DVTV, ČT 24 apod.? Jak tvou činnost vnímá tvé blízké okolí a vrstevníci?

Prvotně člověku raketově vzrůstá sebevědomí. I když potom něco myslíte dobře, může to vyznít sobecky. Teď si na to dávám mnohem větší pozor než třeba 3 měsíce zpátky.

Ve svém blízkém okolí nemluvím o projektu příliš obsáhle. Není to předmět toho, o čem se bavím s nejbližšími přáteli. Podpora tam je, to ano, ale zkrátka nevedeme v této souvislosti žádné dlouhé konverzace.

Co nejlepšího a nejhoršího se ti za dobu práce na Daruju krev stalo?

V souvislosti s projektem mě nenapadá nic špatného. Je super vidět ten růst, zájem veřejnosti, dárců, firem i politiků. V osobním životě také o ničem nevím. Nejlepší jsou nově získaná přátelství a skvělí lidé.

Přijde vám Davidův příběh inspirativní? Sledovat ho můžete například na Facebooku. Sociální sítě má také samotný projekt Daruju krev. Určitě na ně mrkněte, aby vám již neutekla žádná novinka.

Jsi středoškolák?

Chceš získat svoji vlastní zkušenost s podnikáním ještě na škole a naučit se, jak převést pouhý nápad v reálný podnikatelský záměr?

Přihlaš se do programu Soutěž & Podnikej a otevři si tak dveře do nového světa!

Ohodnoťte tento článek

Šárka Dvořáčková
Autor
Šárka Dvořáčková

Šárka ráda píše a čte, u nás v týmu se proto prosadila jako redaktorka. Do její kompetence také spadá komunikace se školami a dalšími institucemi.

Hodnocení:
Více článků od autora