Jan Sláma: o životě mladého podnikatele

Jan Sláma je skromný, talentovaný kluk z Brna. Podnikání se začal věnovat ve dvanácti letech, kdy proběhl jeho první obchod s akciemi. Stojí za několika úspěšnými mobilními aplikacemi, jako je například aplikace Sorry jako, Taháky do kapsy, či recepty Ládi Hrušky. Honza rozjel a následně prodal vlastní eshop i začínající startup, pomáhal s marketingem BVV, Uberu i Janu Muhlfeitovi. Vyhrál hned několik ocenění a stal se nejaktivnějším středoškolákem roku 2017. V programu Soutěž a podnikej působí jako náš speaker a mentor.

Nyní věnuje většinu času společnosti FaceUp Technology, pro kterou získal v 17 letech investici od Jiřího Hlavenky a která bojuje proti šikaně v několika státech světa od USA, přes JAR až po Indii. V ČR se zabývá především rozvojem služby Nenech to být fungující již na 1 300 školách. Není tedy divu, že se jeho jméno skloňuje v podnikatelském světě čím dál tím častěji.

Ve tvé úvodní větě na LinkedInu říkáš skromně „Je mi 19 a chodím na střední.“ Jak ale takové studium při podnikání vypadá?

Myslím, že poměrně atypicky. Na víceletém programátorském gymnáziu, kam jsem 6 let chodil, mi dali po doporučení tehdejší ministryně školství specifický přístup, což mi školu trochu ulehčilo, ale stále jsem studium moc nezvládal. Postupně jsem přešel kompletně na individuální plán, ale ani to nebylo s 590 zameškanými hodinami v jednom pololetí úplně ideální. Odešel jsem tedy z gymplu na dálkové studium ekonomiky a podnikání, což již zvládám bez větších potíží.

Uvažuješ o studiu na vysoké škole?

Pokud bych měl zrovna čas, tak se tam rád podívám. 🙂 Nijak vážně nad tím ale momentálně neuvažuji.

Jaký to má všechno vliv na tvůj osobní život? Co na tvou práci říká tvé okolí?

Můj osobní život se s tím pracovním docela prolíná, jelikož mě práce baví. Když to shrnu, jsem jak v pracovním, tak osobním životě poslední dobou dost happy. Jasně, problémy se objevují na denním pořádku, ale každá komplikace má své řešení. 

Reakce se různí. Když jsem přišel ve 12 letech za spolužáky s tím, že jsem si včera koupil 6 akcií Nokie, daly se spíš přirovnat k verbální šikaně. Podobné to bylo i v týdnu po publikování mé první mobilní aplikace „Taháky do kapsy“. Časem jsem ale ze svého okolí odboural většinu negativních vlivů a mám kolem sebe jen lidi, kteří podporují inovace i chuť měnit svět. A těch je opravdu dost.

Setkáváš se jako podnikatel s nějakými předsudky?

Před pár dny jsem byl na přednášce, kde říkali, že Česká republika je jednou ze 3 nejvíc předsudkářských zemí světa. Já ale nejsem úplně typický podnikatel, ani se za něj moc nepovažuji. Prostě mě baví vytvářet pozitivní hodnoty a dělat věci jinak. Když mě potkáš jedoucího městem na longboardu, tak asi taky netipneš, že bych byl nějaký „manager“.

Mohl bys nám popsat, jak vypadá tvůj běžný den?

Vstávám v 7:30, dám si kafe a sepíši si To-Do list na dnešní den. Pak už asi nic jako „běžný den“ neexistuje. Řekl bych ale, že hodně pracuji.

Nemáš někdy pocit, že ti něco utíká?

To rozhodně! Třeba dneska. Z toho ranního To-Do listu stíhám sotva 30 %.

Jinak ale spíš ne. Pobavil mě kamarád, který mi na narozky napsal “Nic ti přát nebudu, protože se svým životním tempem to stejně stihneš do dvou měsíců.” To je sice přehnané, ale stíhám toho fakt dost. Jen tak mi tedy nic neuteče.

Jsi spíše spontánní, nebo plánovací typ?

Jak se to vezme. Plány mám rád, To-Do list, trello, kalendář, sepsané strategie i myšlenkové mapy, to je moje. Na druhou stranu, spontánnost miluji a nad bláznivými nápady nikdy moc dlouho nepřemýšlím. Rád riskuji a baví mě adrenalin.

Můžeš nám prozradit, jaký byl tvůj úplně největší fuckup?

Těch je. Po tom posledním jsem zkolaboval a 2 měsíce byl více méně nepoužitelný. Ne o všem ale mohu mluvit veřejně. Vtipný byl třeba “startup” NetAd, který jsem v 16 rozjížděl s kamarádem Jirkou Diblíkem. Dělali jsme na tom půl roku a měli jsme vlastně všechno – vizitky, letáčky, web, logo manuál, firemní gif, prezentace, business plány, marketingovou strategii… jenom produkt nám nějak chyběl.

Na čem momentálně pracuješ?

Hlavně na rozvoji firmy FaceUp Technology. Snažíme se už přes rok a půl globálně bojovat s šikanou, sexuálním obtěžováním a dalšími problémy na školách po celém světě. Jde to z tuha a vzdělávací systém nám neustále hází klacky pod nohy. My se ale nevzdáváme a již s námi spolupracuje přes 1 300 škol. Aktivní jsme v ČR, na Slovensku, v Jihoafrické republice, Polsku, Švýcarsku, Indii, UK, Austrálii i USA, kde jsme strávili dohromady několik měsíců. Souběžně s bojem za lepší klima na školách vyvíjíme pod značkou Wapps.cz sofware pro klienty a s Nadací partnerství chystáme jeden ekologický projekt.

Mimo FaceUp se věnuji značce batohů Woodbag, automatizovanému rozvoji desítek instagramových profilů a čas od času vývoji nějakých dalších aplikací, teď zrovna jedné na sdílení fuckupů. Někdy udělám něco do školy, rád přednáším a účastním se různých iniciativ na podporu podnikavosti, včetně Soutěž a podnikej. Baví mě taky radit mladým podnikatelům, kteří jsou na ještě větším začátku své cesty, než já.

A jaké jsou tvé vize do budoucna?

Ty si nechávám obvykle pro sebe 🙂

Vidíš svoji budoucnost doma, nebo v zahraničí?

Spíš doma. Mám rád Brno a energii, která jím proudí. Dlouho jsem chtěl žít v Silicon Valley, ale teď si dokážu z dlouhodobého hlediska představit maximálně Prahu. Uvidíme. Jak jsem říkal, občas se rozhoduji spontánně.

Mohl bys nám na závěr o sobě prozradit něco, co o tobě ještě nikdo neví?

Ve školní družině jsem rozjížděl “mafii” vykrádající školní automat s oplatkami.