Soutěž je jako Člověče, nezlob se, komentuje účastnice 6. ročníku Eliška Dvořáčková

Exotiku a příjemný čas s rostlinou – to vám ve zkratce nabízí soutěžní projekt Elišky Dvořáčkové a Lukáše Oujeského. Jak se jim daří a co všechno se již stihli naučit? V novém interview vám nabízíme poslední ochutnávku ze zákulisí, než přijdou již očekávaná regionální finále.

Stručně nám odhal, Eli, na jakém projektu s Lukášem pracujete.

S Lukášem jsme začali pracovat na projektu Planted, jehož klíčová hesla zněla: úspora času, vztah, exotika. 

Hlavním cílem tedy bylo ušetřit klientům drahocenné minuty – s námi by nemuseli navštěvovat květinářství, tahat se s 20 litrovými substráty nebo si vůbec lámat hlavu, co všechno rostlina potřebuje. Zákazníci by si zakoupili semínko, nikoli již dospělou rostlinku, a pozorovali by její růst a vytvořili si k ní vztah. Poslední z hesel napovídá, že jsme se zaměřili na exotické rostliny (mango, avokádo, liči atd.), které na českém trhu úplně chybí a stávají se poslední dobou velmi oblíbenými.

Kde jste k nápadu získali inspiraci, jak jste na něj přišli?

Už delší dobu jsme přemýšleli nad zapojením do Soutěž & Podnikej a dumali jsme, s čím do programu přijít. Naštěstí nám Martin Vítek, zakladatel S&P, vnuknul základ nápadu, a pak už se nám projekt v hlavě rozvíjel sám.

Jak jste si s Lukášem rozvrhli úkoly? Narazili jste již na nějaké neshody, nebo dosud plujete na obláčku pohody?

Nebudu vám lhát, byli jsme poněkud lajdáci a úkoly jsme sice dělali spolu a pečlivě, ale pokaždé na poslední chvíli. Zato na samotném projektu jsme si dali záležet a důkladně jsme promýšleli další kroky postupu. Občas jsme se neshodli, to se snad do určité míry stává všem, ale vždycky jsme přišli na nějaké řešení. 

Například při rozjezdu projektu jsme se nemohli dohodnout, co je tou klíčovou hodnotou – zda úspora času, pro kterou jsem se hlasovala já, nebo rozšíření exotických rostlin do povědomí českých pěstitelů, což prosazoval Lukáš. Nakonec jsem se přiklonila k jeho myšlence. Od té doby náš projekt dostal úplně jiný smysl a začala se vytvářet jeho finální idea.

Co máte už všechno za sebou. V jaké fázi se váš projekt momentálně nachází?

Projekt se nám obrátil úplně vzhůru nohama – v dobrém slova smyslu. Hlavní cíl – šíření exotických rostlin – se uchoval, ale omezili jsme výběr pouze na mango a avokádo. 

Já představuji avokádo, jelikož jsem v podstatě expert na jeho pěstování, a Lukáš mango. Tak jsme náš název změnili z Planted na Mangado. Dává důraz na budování vztahu s rostlinkou, ať už ji obdržíte jako semínko nebo starší sazeničku. Novinkou je pěstování avokádových bonsajů, kdy se avokádo zastřihává a tvaruje pomocí drátku. Mangado nabralo zcela jiný směr, dává možnost mladým lidem se v digitální době odreagovat a vcítit do zelené budoucnosti.

Která část programu byla zatím pro vás nejtěžší a kterou jste si nejvíce užili?

Rozhodně nejtěžší – nad tím nemusím ani uvažovat – bylo vytvoření e-shopu. Jelikož ani jeden z nás není žádný IT specialista, docela nás to zmohlo. Proto jsme vytvořili pouze prototyp a nemáme v plánu ho zatím používat. Buď jej ještě zdokonalíme, nebo využijeme jinou alternativu.

Nejvíce užité chvíle byly ty drobné momenty, kdy nás napadla nová myšlenka a hned jsme ji museli volat tomu druhému, ať bylo osm večer, sobotní ráno, nebo dokonce i Štědrý den. 24. prosince jsme na poslední chvíli šli do obchodů a vykupovali všechna avokáda, liči a manga ve slevě. Ani nevíte, jaká radost byla najít tak obrovské, pěkné a laciné avokádo. Ještě ten večer jsem si ho musela nakrájet.

Co, případně kdo ti dodává motivaci a kde vnímáš největší podporu?

Když si nevím rady, můžu se vždy spolehnout na svého parťáka – to je ta skvělá výhoda pracovat v týmu. Sama bych to jak psychicky, tak fyzicky nezvládla. Spolu jsme ho dělali „jen“ přes 4 hodiny. Je také velmi užitečné slyšet druhý názor, jehož upřímnost neovlivňují žádné faktory. Žádný projekt není jednoduché vytvářet sólo, a proto jsem opravdu vděčná za takového parťáka, jakým je zrovna Lukáš.

Daří se ti rozvrhnout si čas mezi školu, soutěž a sebe? Máš nějaký tip, jak si ideálně tvořit harmonogram a vše stíhat?

Myslím, že nejčastějším důvodem, proč účastníci odstoupí od soutěže, je právě nedostatek času a nestíhání úkolů. Zadání nám zpočátku taky dala dost zabrat, jelikož týden na jeden úkol nám nestačil. Do toho se přidaly cally a meety a na školu moc chvil nezbylo. 

Touto dobou se situace zlepšuje. Dostáváme více dnů na vypracování a spíše se soustředíme na hovory s mentorem, díky němuž vzniklo Mangado. Pokaždé od něj dostaneme nový návrh, který obohatíme našimi nápady, a vznikne něco úžasného. Díky tomu sázím víc a víc rostlin, objevuju nové styly pěstování a pouštím se i do nepoznaných aktivit. Kdo by to byl řekl, že někdy půjdu na Dumpster diving (pozn. red. vybírání odpadků), já sama jsem se překvapila.

Chceš se v budoucnu věnovat podnikání naplno? Nebo jsi po svých zkušenostech zjistila, že to není cesta pro tebe?

Podnikat mě baví, ale pouze v mém oboru a s partnerem po boku. Projekt Mangado rozhodně po soutěži nezahodíme, budeme na něm pracovat dál a rozjedeme ho. Doufám, že ovlivní spoustu nadšených botaniků a inspiruje mladé lidi k pěstování rostlin.

Co ses všechno stihla naučit? Nejen o světě businessu, ale i o sobě?

Často myslím na již vytvořené představy a k tomu nabaluju další nápady. Problémem je, že neuvažuji o možnosti, že by se ta představa dala ještě rozvíjet a vylepšit nebo dokonce zcela předělat. Beru to jako hotovou věc a nepřipouštím velké změny – k tomu mám Lukáše. Já jsem se už od začátku stále držela nápadu kombinování balíčků podobnou formou jako samoobslužné tabule ve fast foodech. Vůbec by mě nenapadlo, že tento úmysl ve finálním prototypu ani nebude. 

Funguje to takřka tak, že do soutěže jdete s mravencem, s vizí o založení velkého mraveniště, ale místo toho ke konci programu máte úl a roj včel. Já bohužel žiju podle konvenčních vzorů, což se snažím na sobě změnit, jelikož v businessu jde právě o opak – o výjimečnost, originalitu a odlišení od konkurence.

Těšíš se na regionální finále? Stála jsi již někdy před odbornou porotou? Jak v takovém či obdobném případě bojuješ s nervozitou?

Účastnila jsem se mnoha biologických soutěží, ale ani v jednom případě to nebylo tak velké drama, jakým asi bude regionální finále Soutěž & Podnikej. Už teď se psychicky připravuju. I když jsme do programu nepřišli vyhrát, jen zrealizovat náš projekt, ve finále půjde opravdu o hodně. Přece jenom je prezentace důkazem naší celoroční tvrdé práce a můžeme se při ní pořádně předvést.

Jaké moudro a přání bys ráda předala ostatním soutěžícím?

Ačkoliv byste nevyhráli, nepostoupili, dokonce skončili pouze s diplomem za účast, nezahazujte svůj projekt! Každý z nich má smysl, i když občas potřebuje trochu upravit. Říká se: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“. Za mě to má znít: „Není důležité vyhrát, ale dotáhnout to do konce.“ Soutěž je jako Člověče, nezlob se – když jeden z hráčů dostane všechny figurky do domečku, je výhercem, ale ostatní hrají dále, dokud se do cíle nedostanou všichni.

Tímto milým rozhovorem ukončujeme třídílnou sérii Ze života účastníka. Přečtěte si i předchozí příspěvky zase z trochu jiného soudku. Mluvíme o virtuálních konferencích a workshopech v podání Dominika Procházky a projektu Barka – Barevná karta od autorů Marka Svitka a Zuzany Jurtíkové. 

Ještě jednou děkujeme soutěžícím a držíme jim palce. Na všechny – i vás čtenáře – se těšíme na blížících se regionálních finále.

Ohodnoťte tento článek

Eliška Tajovská
Autor
Eliška Tajovská

Eliška se ve volném čase nejraději věnuje knihám a psaní nejen soutěžních povídek. Letos se přidala do týmu Soutěž & Podnikej jako čerstvá redaktorka. Mimo jiné se také zúčastnila čtvrtého ročníku, a to se svojí spolužačkou Šárkou, kterou určitě znáte jako autorku mnoha našich skvělých článků. Elišku najdete a můžete sledovat na sociálních sítích - Facebooku a Instagramu.

Hodnocení:
Více článků od autora