Její projekt s názvem „Hračky s příběhem“ by zapojoval sociálně slabé matky do opravy starých hraček, které by byly prodávány do mateřských školek a dětských domovů. Anna Suková se s tímto nápadem stala vítězkou prvního ročníku Soutěž a Podnikej. Jako první cenu v soutěži získala místo v inkubačním programu Prague Startup Centre, semináře na variaci podnikatelských témat, ale především 10-ti denní pobyt v Chicagu. A protože jsou to již tři roky od jejího vítězství, rozhodli jsme se ji vyzpovídat o tom, jak soutěž vnímala a na co všechno zpětně vzpomíná.

 

Ahoj, pamatuješ si ještě, jaké byly tvé pocity když ses hlásila do soutěže?

Ano pamatuji si to moc dobře. Bylo to tak v půlce září. Přišel za mnou jeden učitel a o soutěži mi řekl. Věděl o mě, protože jsem se rok předtím s projektem snažila uspět už v jiné soutěži. Ze začátku jsem si nebyla jistá jestli je to to pravé. Byla jsem přece jenom ve 4. ročníku, chystala jsem se na maturitu a přijímačky na vysokou a měla jsem toho až nad hlavu. Nemůžu však tvrdit, že jsem nad tím nepřemýšlela. Další den za mnou přišla paní učitelka, která se mnou byla v předešlé soutěži a která mi vlastně potom i v soutěži dělala takového mentora. Ta mě přesvědčila, že za zkoušku nic nedám a tak jsem ten večer zformovala svůj nápad na jednu A4 a svou přihlášku poslala.

 

“Chystala jsem se na maturitu a přijímačky na vysokou a měla jsem toho až nad hlavu.”

 

Kde se vůbec vzala prvotní idea tvého projektu Hračky s příběhem?

Měli jsme ve škole jednu přednášku už nevím na jaké téma přesně, ale bylo to především o tom najít nějaké řešení daného problému. A byl tam obrázek skládky. Nevím proč, ale na té fotce mě zaujal plyšový medvídek, a tak nějak jsem o tom začala přemýšlet. Co kdyby se i hračky daly recyklovat, respektive repasovat. Potom za mnou přišla paní učitelka, že si mě všimla a že mám docela zajímavé nápady. A tak jsem na projektu začala pracovat.

 

 

Jak by vlastně probíhal proces opravy hraček?

Kdyby se projekt opravdu rozjel, vypadalo by to následovně. Do kontejneru určeného na hračky (tak jako známe kontejnery na papír, plast či sklo) by lidé házeli hračky, které by již nechtěli. Ze začátku jsem se chtěla soustředit pouze na plyšáky. Ty by se pak svezli na jedno určené místo. Hračky by se nejprve vyčistily a následovně by se rozdělily mezi jednotlivé matky, které by je opravily. Nezáleželo by na čase ale na tom, kolik plyšáků by opravily a podle toho by také dostali peněžní odměnu. Šlo by samozřejmě i o to, jak moc byla daná hračka poškozená.

 

 

Každopádně tvůj projekt jsi předala Kofole, která z něj udělala svoji marketingovou kampaň. Nebyla bys zpětně raději, kdyby sis svůj projekt nechala čistě pro sebe?

Netvrdila bych, že jsem ho Kofole předala. Kofola si ho prostě a jednoduše vzala. Jeden pán mi ohledně mého nápadu psal. Říkal, že mají dost podobný nápad, čemuž jsem moc nevěřila, ale tak co se dá dělat. Napsal mi, zda-li nemám zájem s nimi spolupracovat, ale já tehdy neměla moc čas. Čekala mě praktická maturita, což byla u nás na škole asi ta nejhorší část. Všichni jsme z ní měli strach a tak jsem odmítla.

Potom jsem už viděla jen v televizi reklamy na kofolu s kampaní „Replyšuj“ a bylo mi jasné, že se jedná o převzetí mého projektu.

 

A co ty a podnikání teď? Rozjíždíš něco?

Já a podnikání nic. Zjistila jsem, že to asi není to pravé ořechové pro mě. Jistě, baví mě vymýšlet nějaká alternativní řešení na různé věci, ale že bych se tomu chtěla věnovat naplno se říct nedá. Nikdy však nebudu litovat přihlášení do soutěže. Mě osobně to pomohlo ve více věcech, než si chci připustit. Zlepšila jsem se v mluvení před cizím publikem, dokázala jsem se naučit argumentovat a obhajovat svůj názor, přemýšlet nad maličkostmi a hlavně jsem zjistila, že když člověk chce dokáže opravdu cokoliv. Nikdy by mě ve snu nenapadlo, že někdy vyhraju takovou soutěž a přeci jsem to dokázala. Naučila jsem se víc než ve škole a hlavně jsem se to naučila v praxi.

 

Kam si myslíš, že ses od prvního ročníku Soutěž a Podnikej posunula?

Nevím zdali se dá říct, že jsem se posunula. Spíš jsem zjistila co mě naplňuje a co mě baví a co snad jednoho dne budu dělat. Čím jsem si, ale jistá je to, že jsem získala takové zdravé sebevědomí co se týče vystupování.

Jako část tvé výhry byl i výlet do Chicaga. Jak bys popsala tamní atmosféru?

Ano a byl to zatím největší cestovatelský zážitek, který jsem kdy zažila. Pamatuju si to moc dobře. Od chvíle kdy jsem jela v taxíku na letiště až po cestu zpátky. Bylo to úžasné. Se mnou tam byl Martin Vítek, byl na mě moc hodný a ukázal mi spoustu krásných míst a ty eventy si taky pamatuji moc dobře. Líbilo se mi jak to v USA chodí, jak lidé pomáhají druhým. Nejúžasnější bylo, že před Vámi seděli lidé, kteří měli vyděláno víc, než co si možná normální člověk vydělá za normální život a mluvili s vámi jako se sobě rovnými. Žádní namyšlení pitomci. Naopak chtěli předat své zkušenosti dalším a to bylo neskutečné. Rodina ve které jsem žila, byla také naprosto dokonalá. Byli moc milí a měli se mnou i dost trpělivosti co se mé angličtiny týče. Když jsem odjížděla do USA hrozně jsem se bála mluvit, ale od té doby co jsem se vrátila je tenhle blok pryč, za což jsem opravdu moc ráda.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Myslíš si, že s podnikáním může začít kdokoliv, nebo se pro to člověk musí narodit?

Podle mě podnikat může každý. Každý kdo má nápad v který věří a dokáže o tom přesvědčit i potenciální klientelu. Člověk se narodí jen pro jedno a to je žít svůj život naplno a snít. Podnikání je jen omezeno tím, že člověk musí chtít, musí makat a věřit a dát tomu vše. Doladit všechny detaily, protože detaily tvoří celek.

 

Je něco, co bys nakonec ráda vzkázala dalším soutěžícím?

Ano a velmi ráda. Doufám, že si to všichni moc užijete. Vyhrát je super, ale to co získáte během celé soutěže Vám už nikdo nikdy nevezme. Nikdy toho litovat nebudu, potkala jsem se se skvělými lidmi se kterými jsem v kontaktu dodnes. Užila jsem si spoustu zábavy, někdy jsem musela bojovat sama se sebou abych třeba nějakou část dokončila, i když mi to nešlo nebo mě to nebavilo. Prostě a jednoduše, užijte si to a odneste si z toho vše co můžete. Věřte nebo ne, ale až skončíte budete o velký kus napřed než vaši vrstevníci. Je to super a doufám, že na konci soutěže budete mít stejné pocity jako já. Všem držím moc palce a přeji hodně nápadů.