Adrian Drozdek studuje na Gymnázium Brno, Vídeňská se zaměřením na programování, avšak to se jeho koníčkem  nestalo. Adrian se od svých 15 let aktivně angažuje jak na politické scéně, tak ve světě obchodu. Už od malička ho bavilo prodávat, ať už to bylo cokoliv. Nyní se Adrian stal předsedou Městského parlamentu dětí a mládeže v Brně. Aktivně vede tým okolo 15 mladých lidí, kteří chtějí něco změnit ve svém okolí a stará se o organizaci akcí prospěšných pro naše okolí. 

Za sebou už má pár pracovních zkušeností, ta poslední je z oblasti energetiky, kde se stal vedoucím obchodním zástupcem, a to ve firmě zabývající se pořádáním výběrových řízení na dodavatele energii po celém Česku. Tato práce dala Adrianovi hodně zkušeností z opravdového světa byznysu a neskutečně ho to bavilo. Jeho život samozřejmě není jen o byznysu.  

V zimě se z něho stává lyžařský instruktor a učí většinou mladé cizince (Holanďany, Němce, Belgičany) jeho nejoblíbenější sport. 

Co tě vedlo přihlásit se do soutěže? Co si od ní slibuješ?

 

Můj kávový nápad mám již delší dobu, možná měsíc i dva, kdy jsem o něm pořád jen přemýšlel a zdokonaloval si jeho “vizi” v hlavě. Povídal jsem o něm pár lidem, kterým se většinou líbil. Věděl jsem, že ho chci na 100% zrealizovat a to co nejdřív. Jen jsem potřeboval nějaký impuls a tím se stala právě tato soutěž, kde se mi hlavně líbilo, že je šitá na míru právě středoškolákům a tudíž se počítá s tím, že ho chci uvést v realitu a to ještě na střední. Takže jsem neváhal a ihned se přihlásil.  

V soutěži samotné se těším hlavně na zpětnou vazbu lidí, co mají již něco za sebou. Taky je to pro mě určitá výzva dokázat prezentovat moji myšlenku. Samozřejmě velkým přínosem je, že touhle soutěží můžu dát o sobě vědět a to mi může být hodně nápomocné ve všech ohledech uskutečnění mého nápadu. Abych nezapomněl, taky určitě samotná výhra!

Adrian Drozdek

Adrian Drozdek prezentuje Abonio v Brně

 

Mohl bys nám popsat svůj projekt a jak si na něj přišel? Jaký se za tvým projektem skrývá příběh?

 

Jednou, když jsem šel do mé oblíbené kavárny, kam chodím velice často, jsem se podíval kolem sebe a uvědomil jsem si, že jsem v kavárně úplně sám. Měl jsem hodně času na přemýšlení, proč tomu tak je a nechodí u nás do kaváren tolik lidí jako to znám třeba z Itálie, nebo Holandska. V tu chvíli mě to napadlo! 

Co kdyby existovala nějaká pomyslná kartička, díky které si člověk vybere jakoukoliv kavárnu ve městě každý jeden den kávu a předplácel by si pouze měsíční předplatné? Díky čemu by platil méně, pil kvalitní kávu a nemusel nic dalšího řešit? S myšlenkou jsem pokračoval dál až k samotné aplikaci Abonio, díky které člověk si vybere jakoukoliv kavárnu ve městě a může začít s objevováním. Moje myšlenka samozřejmě nezapomíná na samotné kavárníky, kteří si díky tomuto programu, můžou přilákat nové zákazníky, udělat si dobrou reklamu a mít svoji kavárnu vždy plnou.

Osobně si myslím, že tento projekt může mít reálný pozitivní dopad na naši společnost. Obzvlášť když začínáme v Česku, kde jsme největšími konzumenty instantní kávy v Evropě a tím se každodenně ochuzuje o zážitek z té kvalitní kávy.

 

Jaké máš zkušenosti s podnikáním?

 

Moje úplně první zkušenost s podnikáním je možná trochu zábavná. Když mi bylo 11 let, trávil jsem své prázdniny u babičky v Jeseníkách. Jako vynalézavé dítě, jsem spatřil potenciál v rušné silnici u které babička bydlela. Děda je včelař a měl velmi dobrý med pro který si chodila celá vesnice, taky jsme měli menší malinové “pole” za babiččiným domem a nedaleko plný les borůvek. Ideální podmínky, no ne?  

Postavil jsem si u cesty malý obchod složený ze slunečníku, stolu a židličky pro mě. Potom už šlo všechno samo, med 120 Kč kilo, borůvky 80 Kč litr a maliny za 60 Kč postavil jsem si asi 50 metrů před obchodem směrem jízdy ceduli s reklamou a o zákazníky nebyla nouze, pořád se někdo zastavoval a přišlo jim super, že je obsluhuje malý blonďatý kluk.  

První problém nastal teprve se zásobováním, medu bylo dostatek, s malinami mi pomáhaly sestřenice, ale borůvky které byly velmi žádané, těch byl nedostatek. Vyřešil jsem ho tím, že jsem je začal skupovat za 50 korun za litr od jednoho sběrače z vesnice.  

Takhle jsem trávil svůj čas o prázdninách a vzpomínám si jak mě to neskutečně bavilo i přestože jsem celý den seděl u silnice. Jediné co musím po tolika letech přiznat je, že jsem nic nedanil a za to se omlouvám. (smích) V té době bylo všechno velmi jednoduché. 

Adrian Drozdek

Adrian Drozdek poslouchá hodnocení poroty

 

Kde vidíš sebe a svůj projekt za rok?

 

V té době už mi bude 18 let, na které se těším už vážně dlouho. Kdybych na to šel matematicky za rok by měl podle mého odhadu můj projekt již minimálně 5 měsíců na trhu s předchozími předplatiteli. Můj sen, plán je mít v tuhle dobu přes 2000 spokojených zákazníků jak již v naplno rozjetém Brně taky se rozšiřovat v Praze.  

Hlavní však je, aby Abonio bylo tak známé, že bude samozřejmost jít do kavárny a objednat si kávu v aplikaci na telefonu a nic za ni neplatit. To je moje vize. Možná tu již bude komunita lidí, kteří poznávají nové kavárny a vyměňují si prostřednictvím aplikace svoje zážitky. To však ještě nevím, je přede mnou ještě hodně práce. 

Kdo je tvůj vzor a proč právě ta osoba?

 

Můj životní vzor není nějaká celebrita, herec, zpěvák, motivační řečník ani Arnold Schwarzenegger. Je to možná obyčejné, ale mým největším vzorem je můj vlastní táta. Je to člověk, který mě vychovával a od malička jsem obdivoval, co v životě dokázal vybudovat, jak dokáže pracovat sám se sebou a jak vede lidi kolem sebe. Je to člověk, který vám dokáže odpověď na každou otázku a vždy bude vypadat, že rozumí perfektně všemu o čem se s ním bavíte. Proto právě můj táta, je můj vzor. 

Děkujeme za rozhovor, chtěl bys něco říct na závěr?

Také děkuji za rozhovor a možnost účastnit se soutěže Soutěž a Podnikej.